ČSSD podporuje sociální prevenci - šetří se tím peníze!

Jsme v období krize, dokonce, jak říkají ekonomové, opakované. Na místě jsou jistě smysluplné úspory, zvyšování efektivity vynakládaných prostředků. Mně osobně se ale jeví, že některé kroky ministerstva práce a sociálních věcí jdou zcela mimo snahu o úspory. Navenek to vypadá, že se snaží šetřit, ale jen při neznalosti souvislostí. Ministr Drábek z ministerstva práce a sociálních věcí se například rozhodl pozastavit projekty zaměřené na sociální prevenci. Z těchto projektů jsou financovány neziskové organizace, které tyto služby poskytují. Jako důvod uvádí, že si to prý napřed musí srovnat v hlavě. Ale také je možné, že jde jen o tichou likvidaci služeb sociální prevence. Prý je veden snahou šetřit, ale dle mého soudu se jedná o chybu. Vysvětlím to na příkladech z oblasti organizací, které právě sociální prevenci poskytují.

Jako první bych uvedl třeba kroměřížské kontaktní centrum (známé jako káčko). V K-centru se věnují lidem závislým na drogách nebo závislostí ohrožených. Mimo jiné jim také mění jehly a stříkačky. Už jsem zaslechl různé názory lidí, že by si to měli hradit sami. Ale jsou stejně, jako ministr Drábek, na omylu ve svém uvažování. Pan Drábek (profesí kybernetik) se v mnohém mýlí, vzhledem k jeho vystudovanému oboru se ale není co divit.

Určitě mnozí ví, že u lidí, kteří berou drogy, je rozšířena hepatiditida (žloutenka) typu C. Jako prevence rozšíření této nemoci a mnoha dalších se u zmíněné skupiny lidí provádí právě ona výměna jehel a stříkaček. Je to dobré opatření, protože jinak si jehly mění mezi sebou a vzájemně si žloutenku a ostatní choroby (např. také HIV) předávají. Náklady na léčbu jednoho postiženého hepatitidou typu C se přitom pohybují kolem 1,5 milionu Kč. Provoz kroměřížského K-centra stojí asi 2,5 milionu ročně. Pokud se tedy podaří alespoň dva lidi uchránit od žloutenky, provoz je v podstatě zaplacen. Další nespornou výhodou výměny jehel je ochrana společnosti. Snižuje se tak významně riziko, že je například nějaké dítě najde v pískovišti, kde si právě hraje.

Druhým příkladem cílové skupiny, u které je dobré věnovat se sociální prevenci, by mohly být lidé bez domova.. Nebudu zde rozebírat příčiny bezdomovectví, ale spíše možné dopady do ekonomiky. Například je spočítáno, že člověk na ulici je 3x až 4x „dražší“ (policie, soudy, zdravotní péče) než běžný občan. Bezdomovci se mohou uchýlit do tzv. azylových domů, nocleháren a nízkoprahových center.
Kdo je vlastně uživatelem zmíněných služeb? Jsou to lidé, kteří mnohdy přišli o práci a v důsledku toho také o bydlení. Nebo jsou to senioři, pobírající natolik nízký důchod, že nemají ani na zaplacení bytu 1+0. S výší svého důchodu mají problém se dostat i do domova pro seniory. V Kroměříži se také mnoho lidí nemá po propuštění z psychiatrické léčebny kam vrátit. Mimo jiné jsou azylové domy také často útočištěm pro lidi vracející se z výkonu trestu. Často se jedná o lidi ohrožené závislostmi (drogy, alkohol, gambling). Pro všechny případy platí, že mohou opět sklouznout ke kriminalitě. Je proto výhodné umožnit těmto lidem návrat do společnosti.

A opět trochu čisel: rok ve vězení stojí společnost 365 000 Kč na osobu. Což činí desetinásobek výdajů při pobytu v azylovém domě. Dle sociologa Kellera došlo v USA po značné redukci sociálních služeb ke značnému zvýšení počtu vězňů. Museli proto začít stavět nová vězení, což je samozřejmě výrazně dražší.

Sociální demokracie naopak podporuje sociální prevenci, a to jak na úrovni krajů, tak na úrovni obcí. Ví, že šetření na financování služeb sociální prevence by znamenalo výrazně vyšší náklady jak v současnosti, tak v budoucnu.

Luděk Ševčík
místní organizace ČSSD Kroměříž